Cestou na rozhovor do zámecké kavárny zvedne pohozenou hračku a vrátí ji na pískoviště. A když povídání skončí, neváhá ohnout se pro obal od sušenky, který se povaluje na pečlivě zastřiženém trávníku. Ostatně je to jeho zahrada, ačkoli venkovní prostory zámku ve Žďáru nad Sázavou jsou veřejnosti volně přístupné.
„Když trávu posekáte jen jednou, tak píchá, tak ji budeme sekat natřikrát,“ vysvětloval Constantin Kinský krátce před plánovaným letním jazzovým piknikem, který se však nakonec kvůli deštivému počasí neuskutečnil.
I z této akce, o jejíž přípravě s nadšením hovořil, bylo znát, jak moc mu záleží na tom, aby celý areál pod hlavičkou společnosti Kinský Žďár vzkvétal a aby se nestal jen zaprášenou památkou, kterou udržují při životě dotace z veřejných rozpočtů.
Vždyť i zdejší Muzeum nové generace, které na zámku vybudoval, vyhlásilo Fórum slovanských kultur v roce 2016 nejkreativnějším muzeem střední Evropy. Heslem interaktivní expozice, která chce návštěvníky přimět k objevování sídla i širokého okolí, zní: „Muzeum, které vás chce vyhnat z muzea ven“.
„Všechna práce na zámku je kombinací krátkodobých pragmatických věcí, jako je sekání trávy, a zároveň pohledem do budoucna, kdy s mým týmem vymýšlíme věci, které budeme dělat za pět, šest, deset let. A to je můj život,“ říká příslušník žďárské linie starobylého rodu českých vlastenců, mecenášů věd a umění.
Constantin Norbert Octavian, hrabě Kinský z Vchynic a Tetova, jak zní jeho celé jméno, se přitom stal zámeckým pánem navzdory svému očekávání.
Čeština ryze domácí
Až do svých třiceti let nedoufal, že by se někdy na rodové sídlo na Vysočině podíval. Ačkoli pochází z rozvětvené šlechtické rodiny, o níž se dochovaly zmínky už z počátku 13. století z oblasti středočeských Vchynic (Kinský je zkomoleninou jména Vchynský), první polovinu
