„Mám od Rapidu permanentku a na stadionu své místo, ale protože jsem od svého kamaráda Funki Feuera dostal ještě několik lístků, vzal jsem syna a čtyři kamarády a vyrazili jsme,“ pochvaluje si, že na něho bývalý gólman Rapidu Herbert „Funki“ Feuer nikdy nezapomene.
Rapid mu zůstal v srdci napořád, Panenka zase zůstal napořád v srdcích fanoušků Rapidu. Aby ne, když vršovický fotbalový poeta psal v osmdesátých letech jednu ze slavných kapitol vídeňského klubu.
Antonín Panenka (vpravo) se svým synem Tomášem.
Orlický Týden
„Přitom jsem do Rapidu odcházel ve dvaatřiceti, když mi dali v Bohemce kopačky, že už pro ni nejsem perspektivní. A navíc se slovní zásobou, která se skládala ze dvou vět: Gutten Tag a Noch ein Bier. Tehdy byl fotbalovým miláčkem celého Rakouska Hans Krankl, který se do Rapidu vracel z Barcelony. I proto se všude, kam Rapid přijel, psalo na plakátech, že domácí mužstvo nastoupí proti FC Krankl. Po dvou třech letech už ale na plakátech uváděli, že přijede FC Panenka. To pro mě představovalo obrovské vyznamenání. Vědomí, že lidé mají rádi mě a můj fotbal, bylo víc než dva tituly, které jsem s Rapidem získal, než tři vítězství v Rakouském poháru či tažení Pohárem vítězů, kde jsme se v pětaosmdesátém dostali přes Besiktas Istanbul, Celtic Glasgow, Drážďany a Dynamo Moskva až do finále, kde jsme nakonec v Rotterdamu prohráli 1:3 s anglickým Evertonem.“
Dvě velké postavy vídeňského Rapidu – Hans Krankl (vlevo) a Antonín Panenka.
archiv
Žádný div, že když během covidové pandemie Antonín Panenka ležel v nemocnici a bojoval s koronavirem, rozvěšovali fanoušci Rapidu na
