Máme s manželkou dceru a syna. Dcera do šestnácti let vrcholově sportovala, já jsem s ní jezdil po trénincích a závodech a manželka nám zase dělala servis v domácnosti. Když začala dcera pracovat, se sportem skončila. V práci odváděla výbornou práci a byla oblíbená, ale jen do té doby, než se zamilovala. Její přítel byl drogově závislý a dceru k drogám přivedl také. Během krátké doby dcera přišla úplně o vše, co si do té doby sama vybudovala.
Nyní dcera bydlí opět u nás doma a chvilku to vypadalo, že si opět našla cestu i k nám rodičům, a to zejména ke své matce. Bohužel to byl jen opravdu velmi krátký okamžik. Ve skutečnosti se ale nechce jít léčit, a tedy i z tohoto důvodu mezi ní a matkou panuje neustálý boj. Ani nelze popsat, jak moc strašně se dcera k matce chová.
Svůj podíl viny na tom bohužel nese i má žena, která je, co se týče domácích prací, velký pedant, a pokud dcera něco neudělá dle jejích slov pořádně, okamžitě to po ní začne dělat znovu. Například když dcera vytře a manželka to vidí, okamžitě po ní začne vytírat znovu. Chápu, že má potom i dcera pocit, že ji její máma nemá ráda.
Osobně vidím, že dcera přes svou závislost na drogách doma pomáhá, pracuje na zahradě, např. když přivezli uhlí, sama ho navozila do sklepa. Bohužel kamenem úrazu je, že se nechce jít léčit a vyřešit svůj problém se závislostí.
Matka už neví, jak by ji k léčbě donutila, a tak dělá gesta, která všem jen ubližují. Když měla dcera narozeniny, tak jí manželka ani nepopřála, což dceru samozřejmě mrzelo. A vše řešila tak, že v amoku své matce zničila boty, poškodila stěnu a v křiku nešetřila vulgarismy.
