Počátkem adventu nadešlo období čtyř neděl před vánočními svátky, kdy se věřící připravují na narození Ježíše Krista, a to tak, že rozjímají v kostelech a dodržují půst – střídmě se stravují, nepijí alkohol a vynechávají zábavy.
Postupně přitom zapalují svíce na svém adventním věnci, který je nejen ozdobou každé domácnosti, ale má i svou symboliku.
Původně měl v katolických zemích věnec čtyři svíčky, z nichž tři byly fialové (modré) a jedna růžová. Fialová (modrá) barva symbolizuje pokání, ztišení a čekání.
Na první adventní neděli se zapaluje první fialová svíčka, tzv. svíce proroků, která je památkou na proroky, jež předpověděli narození Ježíše Krista. Pro obyčejné lidi je symbolem nadějí v lepší časy a ve splnění přání. Následující svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček.
Druhá svíčka je také fialová a je nazývána tzv. betlémskou, přičemž reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Druhá svíčka také symbolizuje přání míru, a to jak v srdci, tak ve světě.
O třetí adventní neděli se zapaluje růžová svíčka tzv. pastýřská, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Pro mnohé lidi je také symbolem přátelství a díků za všechny blízké.
Čtvrtá svíčka je opět fialová, je nazývána andělskou a představuje mír a pokoj. Pro většinu lidí je pak symbolem bezpodmínečné lásky. Čtvrtá adventní neděle letos připadá na 20. prosince.
O Štědrém večeru se pak dává doprostřed věnce pátá bílá svíčka, která se nazývá Kristova a představuje život Ježíše Krista, který má přijít na svět.
Rada na závěr
Advent by měl být správně dobou zklidnění, rozjímání a dobročinnosti. Tak, jak tomu bylo u našich předků, kteří se po usilovné práci od jara do
