Obránce Zdeněk Rygel v utkání s Maďarskem na snímku z roku 1980.
Libor Hajský, ČTK
„Moc si ho vážím, je to vrchol mého působení ve fotbale. Jako hráče i jako funkcionáře,“ přiznával sedmdesátník Zdeněk Rygel, když při slavnostním podvečeru přebíral z rukou předsedy FAČR Petra Fouska velkou plaketu dr. Jíry.
Není se ani co divit dojetí muže, jehož jméno je nerozlučně spjato s ostravskými Bazaly, na nichž jedenáct let hrával a později jako sekretář, vedoucí mužstva a sportovní manažer působil. Vždyť teď už patří nejen mezi legendy Baníku, ale i českého fotbalu.
Stejně jako Tomáš Pospíchal, František Schmucker, Rostislav Vojáček a Milan Máčala, hráči a trenéři, kteří přebírali stejné ocenění před ním a jejichž erby na zdi baníkovské slávy samozřejmě rovněž figurují.
Zdeněk Rygel (vlevo) převzal Cenu dr. Václava Jíry z rukou předsedy FAČR Petra Fouska.
FAČR – Jan Tauber, FAČR
Ten se jménem Zdeněk Rygel jako symbol klubové věrnosti.
„Ono je třeba ale brát takové označení s rezervou. V naší době se do jiného klubu přestupovat nemohlo, zvláště od nás z Baníku. Každý musel mít civilní zaměstnání, takže třeba já, Libor Radimec a Jirka Klement jsme nebyli fotbalisty, ale havíři na Dole Jan Šverma. A ostatní kluci byli papírově vedeni jako havíři na dalších šachtách,“ vzpomínal bývalý krajní obránce zlaté éry Baníku na fotbalové poměry v sedmdesátých a osmdesátých letech.
„Pod zem jsme se sice nepodívali, ale na výplatních sáčcích jsme měli uváděno havíř. A když nás chtěl některý z trenérů vystrašit, stačila pohrůžka, že nás pošle fárat,“ vyvolaly na Ryglově tváři úsměv praktiky Tomáše Pospíchala i některých dalších trenérů, pod nimiž v Baníku hrával.
