Můžete tleskat nebo foukat do trumpety. Hlasité fandění je ale v rámci proticovidových opatření, která pořadatelé her nastavili, zapovězeno. Však také tribun Budokanu, které obsadili nestartující judisté i členové realizačních týmů, neustále pročesávali dobrovolníci s výmluvnými piktogramy na cedulích. Adrenalin v ochozech ale krotili jen těžko.
„Pořád nás upozorňovali, ať nekřičíme a jenom tleskáme. Ale to prostě nešlo. Hulákali jsme, řvali jsme, co to šlo. Přišli asi třicetkrát, ale nás to nezajímalo. Když jeden z vašich nejlepších kamarádů předvádí to, co Lukáš, tak člověk řve, až by brečel,“ prožíval Krpálkův úspěch druhý český judista v Tokiu David Klammert.
A Krpálek podporu české ekipy od prvního zápasu vnímal, byť v nejasných konturách. „Jsem rád, že kluci mohli přijít a podpořit mě. Slyšet jsou, ale když jsem zabraný do boje, tak jdou tyhle věci trošku stranou,“ říkal po prvním úspěšném kroku na cestě za zlatem.
🥇🥇 Smekáme klobouk, šampione! 👏🏻👏🏻👏🏻 #lukaskrpalek #olympijskytym #olympijsky #Rio2016 #Tokio2020 pic.twitter.com/4absD6aPvo
— Český olympijský tým (@olympijskytym) July 30, 2021
Sám se pak během celého náročného dne ladil do závodního tranzu svými osvědčenými rituály i hudbou ve sluchátkách. A zatímco před pěti lety v Riu mu v uších zněl dokola hit Olgy Lounové Optimista, v Japonsku Krpálek přeladil na vážnější notu.
„Pouštěl jsem si furt Hanku Zagorovou, písničku Já nemám strach. Ta mi hrála ve sluchátkách hodně. A myslím, že si ji během večera ještě párkrát
Příspěvky ze stejné kategorie:
- Nebyl nalezen