Než se situace vyjasnila, zaúřadovala neviditelná ruka trhu, která má ovšem naprosto viditelná těla a zcela zřejmé mozky. Čistou spekulací se cena vyhnala na virtuální burze v Nizozemsku nahoru, aby se pak zjistilo, že Polsko, přes které vzácná surovina z Ruska proudí, problémy nezaznamenalo. V podstatě se tak potvrdilo tvrzení ruského Gazpromu, že dohodnuté závazky plní.
Poučení v případě plynu, stejně jako například elektrické energie, zní, že to moudří unijní politici ruku v ruce s politiky národními s liberalizací trhů s energiemi přehnali.
Je naprosto nepřijatelné, aby státní regulátoři tváří v tvář lidem, jejichž peněženky pláčou nad zvyšujícími se účty, jen bezmocně krčili rameny, že nemají pravomoci. Energetická soustava, stejně jako zdroje energie, jsou strategické, každý stát si je musí jako v bavlnce hýčkat a trh prostě více či méně, regulovat.
S tím souvisí také geopolitika, což je vyšší dívčí politiky obecné. Plynovod Jamal, který spekulanty motivoval k zamávání s cenou plynu, je spíše podružný. Do západní Evropy, hlavního to odbytiště ruského plynného zlata, proudí plyn – především skrze Nord Stream – zatím spolehlivě. Zatímco se totiž leckdo zabývá otázkou Nord Streamu 2 a jeho geopolitickými dopady, zdali to může, nebo nemůže být klacek pro Rusko a zdali je správné, že obchází Ukrajinu a Polsko, zapomíná se, že logicky, když je Nord Stream 2, musí být i jeho předchůdce.
Nord Stream 1 byl spuštěn před deseti lety a jeho trasu v podstatě kopíruje Nord Stream 2, jehož cílem je hlavně zdvojnásobit stávající dodávky plynu. V roce 2011 ovšem panovala jiná mezinárodní atmosféra, vše směřovalo k vyjednání obnovení dohody o povšechných vztazích EU a Ruska (dohoda o partnerství a spolupráci – PCA), takže byli všichni spokojeni. Od té doby se ledacos změnilo, vztahy se vyhrotily, Ukrajina coby nárazníková
