Komenský přišel na svět v Moravském markrabství do rodiny člena Jednoty bratrské. Výročí narození Učitele národů, tedy 28. březen se v Česku slaví jako Den učitelů.
Přesvědčení zděděné po rodičích hrálo v životě budoucího reformátora školství výraznou roli, a to zejména po vypuknutí třicetileté války.
Po porážce českého povstání v bitvě na Bílé hoře pobýval na panstvích svých šlechtických příznivců, roku 1628 odešel natrvalo do exilu. Hledal klid před násilně šířeným katolictvím – našel jej nejprve v polském Lešně, poté v nizozemském Amsterdamu.
Jan Amos Komenský pochopil podstatnou věc: že násilím se toho dá naučit málo a nemá to efekt, který od vzdělání vyžadoval. Učení musí být podle něj přirozené, směřovat od jednoduššího ke složitějšímu.
Tomáš Havelka, Filosofický ústav AV ČR
Komenský se ve svém životě musel vyrovnat nejen s náboženskou nesnášenlivostí, ale i osobními tragédiemi. V roce 1622 mu na mor zemřela první manželka a dva synové, je však pravdou, že ještě hůře nesl o více než tři dekády později (1656) ztrátu svého duchovního majetku – rukopisů a připravovaných tisků při požáru Lešna.
Jan Amos Komenský na cestě z Moravy do exilu v polském Lešně, rok 1628
Foto: Profimedia.cz
Již po uzavření Vestfálského míru roku 1648, který zakončil třicetiletou válku, bylo zřejmé, že nadešel konec nadějí na návrat nekatolických exulantů do vlasti. S rodnou zemí se Komenský symbolicky rozloučil spisem Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.
Bronzová socha Jana Amose Komenského u Velkého kostela sv. Víta v nizozemském Naardenu
