Zdá se to jako věčnost, co člověk na českých benzinkách mohl najít olovnatý benzín s názvem Super. Spolu s olovnatým Specialem se přestal prodávat 31. prosince roku 1999. Řada zemí na světě, včetně např. jihu Evropy a v podstatě celé Afriky, ho používala ještě o pár let později. Do roku 2021 ovšem zbyl jediný – v Alžírsku. Dříve s ním skončil i Afghánistán nebo Severní Korea.
„Je to velký den,” cituje web National Geographic, jeden z těch, které o události informují, Janeho Akumu, šéfa programu udržitelné mobility pro Afriku při Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).
Olovo se v automobilových benzínech začalo objevovat v podobě bezbarvé kapaliny tetraethylolovo, se kterou jako aditivem přišel inženýr koncernu General Motors Thomas Midgley v roce 1921. Jeho přínosem bylo zvýšení oktanového čísla benzínu, a to už při velmi malé koncentraci, takže byl benzín odolnější detonačnímu hoření. To bylo v té době velkým problémem. O dva roky později první čerpací stanice v Ohiu prodala první galon olovnatého benzínu.
Už tehdy ale byly známy negativní dopady tetraethylolova nejen na životní prostředí, ale i na zdraví lidí. V roce 1924 dokonce pět pracovníků továrny Standard Oil Company v New Jersey zemřelo na otravu olovem – ona továrna pracovala s tetraethylolovem a dělníci nebyli dostatečně chráněni. Snahy některých měst v reakci na to zakázat olovnaté benzíny zhatil zásah federální vlády USA.
Bohužel ani tohle nebyl konec škodlivosti tetraethylolova v benzínu. Olovo z něj se totiž dostávalo do výfukových plynů a mělo negativní vliv na nervový, kardiovaskulární a imunitní systém lidí.
Jenže jeho efektivita ve zlepšování odolnosti benzínu proti detonačnímu hoření byla ohromná, a tak se vesele prodávalo desítky let. V USA se nad ním začala stahovat mračna v 70. letech, ale ne přímo
