Píše se optimistický počátek 20. století. Uplynulá dvě století průmyslové revoluce přinášejí skokový růst životní úrovně, průměrná délka života se radikálně zvyšuje, snížení dětské úmrtnosti ztrojnásobuje populační růst, všichni bohatnou a všichni potřebují bydlet.
Staví se celé čtvrti nových činžovních domů, plné technických novinek, jako jsou nespalné stropy nebo tekoucí voda až do bytu.
Nicméně po původním optimistickém rozjezdu už domy v ulici nevyhnutelně následují pohnuté osudy rozbouřeného dvacátého století, ztrácejí své původní majitele a prakticky pouze chátrají.
Rehabilitace dobové velkorysosti
Teprve jako součást prosperity sjednocené Evropy o více jak sto let později se i domy postupně dočkávají důstojnějších oprav a adaptací pro soudobé obývání.
Návrh rekonstrukce jednoho z těchto vinohradských bytů nazvaný Bílá, šedá, bramborová, lze podle autorů Daniely Baráčkové, Jakuba Filipa Nováka a Báry Jelínek z uvedeného studia chápat jako rehabilitaci dobové velkorysosti v jejich originálním podání.
Architekt Novák doplňuje, že „jde svým způsobem o poctu zapomenutým původním stavebníkům spočívající v adaptaci bytu na velkorysé, ekonomicky přiměřené, a přesto ambiciózní bydlení“.
Velkorysým dojmem působí i bílá chodba.
Foto: Studio Flusser a časopis Bydlení mezi panely
Architekti upozorňují, že právě takto to bylo vždy zamýšleno – nikoliv jako falešná nostalgie po dávno zapomenutých architektonických slozích, propsaných do eklektických fasádních štuků, nýbrž jako kvalitní bydlení za rozumnou cenu v důstojném architektonickém hávu, jak mu tehdy bylo rozuměno.
„Jako většina radikálních proměn, i ta naše začíná tam, kde není vidět. Nároky na soukromí a neprůzvučnost konstrukcí v čase narostly, stejně jako dnes již není akceptovatelné žít na prohnutých a třesoucích se podlahách. Proto bylo například nezbytné skladbu podlah rozebrat a nosné trámy ztužit příložkami, stejně jako
