České běžkyně Diana Mezuliáníková a Simona Vrzalová usilují o start v Tokiu.
Vlastimil Vacek, Právo
Do Tokia vede cesta buď splněním velmi přísných limitů, nebo nově přes ranking. V něm jsou bodově ohodnoceny výkony, umístění a kvalita závodu. K 28. červnu se žebříček uzavře, udělá se čára podle počtu účastníků v dané disciplíně a kdo bude nad ní, může balit do Tokia.
Většina českých atletů má šanci nahnat poslední body o víkendu v Kluži při I. lize ME družstev a za týden na ještě lépe hodnoceném mistrovství republiky ve Zlíně. „Tam bude třeba ty body využít, tak jsme se domlouvaly, že se budeme střídat, aby se běželo co nejrychleji,“ líčí Mezuliáníková, která má do Tokia blízko na 1500 m a šanci má i na 800 m.
Oštěpař Vítězslav Veselý během Memoriálu Josefa Odložila.
Vlastimil Vacek, Právo
Žebříčkový systém nutí atlety na hraně postupu co nejvíce závodit, aby se v rankingu mohli posouvat. „Mám pocit, že pořád jen házím a neodpočinu si, je to pro mě masakr,“ povzdechla si kladivářka Kateřina Šafránková. „Snažím se tím žebříčkem moc nestresovat, ale stejně se stresuju. I teď v Kladně jsem na sebe vytvořila tlak a bylo to znát,“ vyprávěla.
Systém navíc má mouchy. „Vyhovuje manažerům, těm atleti rvou ruce, aby někam mohli jet,“ říká bývalý mistr světa v oštěpu Vítězslav Veselý. „Na dobře hodnocené mítinky je problém se dostat, kór v Evropě. Třeba Japonci a Američani, co byli za mnou, objeli mítinky bez zahraniční konkurence a rozebrali si dobré body, i když nemají takové výkony, v tom mi to přijde trochu nespravedlivé,“ popisuje.
| Jak si vedou v boji o olympiádu |
| Mají jistotu |
