„Využitelná by byla i pro armádní akce či humanitární mise v oblastech katastrof, na horských chatách i samotách. Výrobci chrlí velké větrníky. Nevidí v malých elektrárnách potenciál, což je podle nás velká chyba,“ řekl Právu vedoucí stanice Pavel Kapler.
Pokud by záměr vyšel, stalo by se Česko v oblasti pólů průkopníkem v této oblasti technologií.
Kapler je zároveň místopředsedou Sdružení manažerů národních antarktických programů (COMNAP). Jde o společenství zástupců 30 států provozujících v Antarktidě 70 stanic. Před časem v něm vznikla expertní skupina, která se zabývá zásobováním stanic elektrickou energií.
Většina z nich využívá agregáty na naftový pohon. Například japonská stanice má velkou větrnou elektrárnu. Ta je na rozdíl od české využívána nikoli sezonně, ale celoročně.
„Chceme dělat věci jinak“
Polárníci hledají chytré a jednoduché řešení. Pro Mendelovu stanici, provozovanou na ostrově Jamese Rosse nedaleko Antarktického poloostrova brněnskou Masarykovou univerzitou, chtějí získat nejprve jednu, později celkem devět větrných elektráren. Zařízení bude v provozu pouze tři měsíce v roce, a to v době antarktického léta, kdy pobývají na stanici.
Stožár by neměl přesahovat výšku šesti metrů nad terénem. Měl by odolat poryvu větru o rychlosti do 180 kilometrů v hodině. Při odjezdu ze základny by se měly lopatky elektrárny dát snadno odmontovat a uschovat. Stanici by měla zajistit 40 procent energie.
Základna Mendel patří v Antarktidě k nejekologičtějším. Na polárních stanicích se nevětrá okny, zhruba 60 až 80 procent energií na vytápění, napájení vědeckých zařízení, běžný provoz či klimatizaci zajišťují solární panely.
„Na to, že jsme co nejšetrnější k životnímu prostředí, jsme pyšní. Chceme dělat věci jinak. V minulosti se nám podařilo mnohokrát najít šikovné vývojáře a firmy z Česka, kteří nám na stanici dodali v mnoha ohledech
