Vlastně je to důvod k oslavě. I v době, kdy se český sport potýká s nedostatkem financí, poklesem počtu sportujících dětí a fanoušci si občas zanadávají u fotbalových afér či čerstvých výsledků hokejové reprezentace, má pořád Česko dost sportovců, na které může být hrdé. Však jich při vyhlášení v hotelu Hilton bylo k vidění deset a na další se nedostalo.
Ostatně sám Krpálek navrhoval, aby oceněna na stejné úrovni byla celá desítka, což by možná bylo spravedlivé, ale přiznejme si trochu nudné.
Ankety zkrátka budí emoce, ať jde o hlasování v Českém slavíkovi, StarDance nebo Sportovci roku. Nemají ambicí být spravedlivým soudcem, jde do značné míry o show, společenskou událost a ocenění účinkujících za jejich dřinu a úspěchy.
Na druhou stranu Sportovec roku má svou prestiž, je vyhlašován přes šedesát let a přehled jeho vítězů je galerií největších osobností českého sportu.
Patří mezi ně Lukáš Krpálek? Bezesporu.
Ocenění získal poprvé v roce 2016, kdy byl jediným českým olympijským vítězem a volba byla vcelku jasná. Pak se rozhodl přijmout ještě větší výzvu.
Foto: archiv Lukáše Krpálka
Judista Lukáš Krpálek.Foto: archiv Lukáše Krpálka
Přestoupil do nejtěžší a nejprestižnější hmotnostní kategorie a jel bojovat o olympijské zlato do samé kolébky juda. Do historické haly Nippon Budókan, pro Japonce téměř posvátné arény, která se mu klaněla už po zisku titulu před dvěma lety, kdy svůj triumf ve Sportovci roku zopakoval.
A i letos se v ní díky němu hrála česká hymna. Dvě zlata ve dvou nejtěžších kategoriích? To nikdo před Krpálkem nedokázal.
